Vážení přátelé, už to tak bude… Další z chudákových (ne)veselých historek se týká, jak už nadpis napovídá… chvilka napětí… chudákovy oslavy Silvestrovské noci. Přeci jenom noc, která dělí rok 2000 od roku 2001, dvacáté století od dvacátého prvního, druhé tisíciletí od třetího, opilé od střízlivých, policisty od občanů, tak přesně taková noc se prostě musí oslavit.
Jenom Bůh ví, jak se to Lukášovi povedlo (patrně za pomoci obětí, voodoo a jiné černé magie), ale rodiče mu dovolili opustit na Silvestra teplo (nebo spíš dusno) rodinného krbu a nechali mu pro Silvestrovskou noc naprostou volnost pohybu a návratu domů. Lukáš tedy ihned zalarmoval Jirku Končela, ten upozornil bratra, který zbuzeroval všechny své kámoše, společnými silami vyhnali Jirkovy rodiče z bytu a oslava konce tisíciletí byla připravena.
A tak se stalo, že 31.12.2000 v 18.30 byla celá akce zahájena. Původně měla sice začít až o hodinu později, ale Chudák doma nevydržel ani o chlup déle a tak přišel už v půl sedmé. Nikomu to nevadilo a tak se začaly kontrolovat zásoby. Někdo přinesl vodku, někdo gin, kdosi dal do banku červené víno, pro pivo se zajde, Fernet taky někdo donesl, Johnie Walker tu byl dokonce v třiapůllitrové lahvi, jenom kola tu ještě chyběla – NAŠTĚSTÍ ani na ni Lukáš nezapomněl.
Co se jídla týče, nějaký blázen udělal chlebíčky (nebýt s pomazánkou, tak by Lukáš uvažoval o tom, že by je jedl), někdo přinesl čipsy, Lukáš zásobil mejdan arašídy a tyčinky taky chybět nesměly. Zkrátka pít bude co a na jídlo se v nejhorším zapomene… Oslavě tedy chyběli už jen hosté.
Zatím totiž kolem kulatého stolu seděli pouze Lukáš, Jirka Končel, jeho straší bratr Honza se svou holkou Ivanou a Roman Procházka, společný kamarád všech jmenovaných. Inu, nalili si čistého vína (červeného) a čekali na ostatní. Do domluvené půl osmé přišli ještě čtyři lidé, z nichž tři neznal a čtvrtá byla holka (ale nebojte se, taky jí neznal). Inu, v této sestavě konečně mohl mejdan začít na sto procent.
Průběh akce byl asi následovný – nejprve se pustila televize. Někdo hledal kazety s pornem, které ovšem nenašel, protože si je Jirkova matka kamsi odnesla společně s videem. Nu což, museli si vystačit sami…
A taky že jo, protože v telce právě dávali Cimrmana, takže bylo o zábavu postaráno. Tahle sranda vydržela asi tak do osmi, kdy se začalo s pitím. Pilo se převážně červené víno, ale Roman Procházka zahájil sérii zabijáckých drinků. Podařilo se mu to tak, že vzal čtvrt litru rumu a exnul ho.
Lukáš se samozřejmě nechtěl nechat zahanbit a tak se chopil půllitru vodky, dal dva hlty a zase ho odložil. Roman dal deset hltů a předal zpátky Lukášovi. Ten řekl, že další dá, až si vzpomene na kompletní text ke Kaťuši. Inu, dolil si čistého vína do čisté skleničky, a lup - „Ráskvitály jábloni i grůši…“ Co mu tedy zbývalo, dopil vodku z půllitru a podepsal si tak jízdenku do horoucích pekel…
Bylo logické, že po předvedeném výkonu musel taky udělat něco, čím by pobavil ostatní (ano, pravda, šlo by to už jenom vzhledem, ale to bylo na takovýhle mejdan relativně málo). Přišlo to ve tři čtvrti na devět, kdy inteligentně mrštil nohou a vysypal chlebíčky, připravované Honzovou holkou, která je Chudákovi, patrně ze soucitu, pomáhala sbírat. Jeho neštvalo, že už asi nepůjdou jíst, protože byly stejně s pomazánkou…
Ale přišla bída na kozáky, a tak byl Lukáš vyslán pro pivo, které na této párty ještě chybělo. Ale protože se bál, že by to se svým promile na tom náledí nemusel ustát, požádal o zálohu. Jiří Končel, druhý vys(l/r)anec, mu tedy byl poskytnut jako záruka, že nikoliv Lukáš, ale džbán na pivo se vrátí celý.
Ano, všichni se vrátili celí a bohužel i prázdní. V každé hospodě v dohledu od baráku totiž bylo zavřeno. A tak se událo, že se Honza Končel naštval a poslal Jirku (už bez Lukáše) do daleké předaleké Faktorky (za devíti domy a devíti klouzačkami), aby přinesl pivo za každou cenu. A protože Faktorka nikdy nezklame (viz závěr prvního příběhu této publikace), Jirka po půl hodině trapného čekání, vyplněného popíjením všeho okolo, pivko skutečně přinesl.
A že ho byly asi čtyři litry, opět se nechalo kolovat. Když asi šestkrát oběhlo celou skupinku, odběhl jeden její (neznámý) člen na WC, odkud se příštích pár minut ozývaly podivné dávivé zvuky. Ale nejen odsud přicházela zvuková kulisa – i z ložnice zněly zvuky, ovšem rozhodně ne zvracecí. To Honza s Ivanou… no, to… no prostě to…
Mezitím se Lukáš rozhodl, že si zpříjemní večer s tou slečnou, co seděla vedle něj. Někdo sice říkal něco o tom, že tam někoho má, ale co – když jsem vožralej, taxi to užiju, konstatoval Chudák. A tak taky došlo k tomu, že Lukáš a ona holka (zjistil, že se jmenuje Zuzka, a dodnes má její mobilní číslo uložené v mobilu jako „Zuzka od Koncela“) spolu jedli jednu tyčinku, chroupali jedno jablko a pili z jedné skleničky.
V této chvíli to ale bohužel skončilo, neboť její kluk se přihlásil o své neodepiratelné a (naštěstí) nikým neodepírané právo a on a Zuzka vystřídali Honzu s Ivanou v ložnici. To už se však naštěstí blížilo půl dvanácté a všichni se tedy chystali vydat se na náměstí, kde mají probíhat nejbouřlivější oslavy přelomu tisíciletí. Na zapití tohoto předělu vzali šampaňské a vyrazili.
Ještě před odchodem měl Lukáš nezapomenutelný zásek, kdy silně pod vlivem konstatoval vůči odcházejícím Končelům: „Kam se… kam… kam se chlastá… ehm, znova… kam se chystáte?“ Tento hlod dostal pány Končeláky na kolena, takže se ještě pár minut nechlastali, promiňte, nechystali nikam.
Když po nemalých problémech (náledí, hodnota promile alkoholu v krvi, Lukáš) dorazili na náměstí, narazili tam ihned na několik svých známých. Předně Libor a Martin, Lukášovi spolužáci, řádili před celým městem na pódiu s moderátorem. Dále tu byly Lucka, Eva a další kamarádky, bohužel v rámci možností střízlivé. Po dvojím odpočítávání se konečně mohl bouchnout šampus, tolik očekávaná chvíle konečně nadešla. Rok 2001, 21. století, 3. tisíciletí. Lidstvo možná začne objevovat vesmír, Lukáš možná začne objevovat skutečné dívčí krásy (velký krok pro Lukáše, skok zpět pro lidstvo…) a všichni budou šťastní. Možná a možná taky ne.
Co však bylo jisté, bylo to, že se Lukáš na náměstí líbal s každou holkou, kterou potkal, a pil od každého, kdo mu dal napít. (S velkou pravděpodobností zemře v příštích deseti letech na AIDS nebo nějaký podobný svinstvo…) Zkrátka byla pohoda, kterou jenom doplňoval nádherný barevný ohňostroj. Ale ani tohle nedokázalo naše pařiče udržet na místě a taxe kolem půl jedné přesunuli zpátky k Jirkovi. Kam se ztratili, tam se ztratili, zmizeli tři kluci a Zuzka. Zato Eva šla s nimi.
Na Nový rok už se toho moc nedělo. Kde se vzalo, tu se vzalo, objevilo se video (třeba tam vždycky bylo a oni si ho předtím jen nevšimli…). Kdesi za ním se našla kazeta Prci, Prci, Prcičky, a tak bylo na co koukat. Otevřel se Johny Walker, všichni si dali a rozskupinkovali se. Eva, Lukáš a David Osika se dívali na bednu, zbytek (Honza, Roman, Jirka a Ivana) o čemsi diskutoval v kuchyni nad lahví Ginu.
Kolem druhé hodiny Lukáš obdržel pochvalu za věrný a neustávající chlast od samotného mistra v oboru, Davida. Eva řekla, že pojede domů. David zkonstatoval, že ji doprovodí (a od té doby spolu chodí, milé děti… jak je to jen snadné!). Když se tedy grupa až takhle rozpadla, rozhodlo se, že ve čtyři se půjde spát. Jak bylo řečeno, tak bylo i uděláno. Jirka ale bohužel na ráno na osmou nařídil Pikachu budík, takže…
… se v osm hodin ráno ozval zvuk kulometu, rušený lomozem přelétávající helikoptéry, do toho cosi řvalo „Wake up!!!“ a všichni vstávali. První pantofle, hozená po budíku, se minula účinkem, pomohla až ta druhá. Bůh ví, proč má Jirka v trenýrkách díru přes celý zadek. Bůh ví, jak to, že Lukáše vůbec nebolí hlava. Bůh ví, proč je venku taková zima a proč Lukáš v tomhle xindlu musí domů.
V každé případě všichni vědí, že tenhle Silvestr se povedl a že ten příští dopadne podobně. Škoda že je až za rok – co takhle dát si generálku v červenci? A co takhle kdyby si někdo konečně vzpomenul, jak to té noci doopravdy bylo?J