Ano, už je to tak. Na této podstránce jsem se rozhodl pravidelně uveřejňovat některé ze svých povídek. Nečiním tak proto, že bych snad chtěl psychicky destabilizovat většinu svých čtenářů, ale dělám to pouze proto, aby tyhle stránky nebyly tak suchý. (A taky tak trochu abych se proslavil...:-)))) Taxe tedy podívejte, co jsem stvořil a pokud některé dílko bude obsahovat nějaký nesmyslný odkaz, je to tím, že je vyjmuto ze šedesátistránkové publikace a ne vše, co je v ní, může být a bude i tady...

Hned první povídkou, kterou vám nabídnu, bude Povídka 1. aneb Příliš realistická pohádka o tom, jak se chudák vydal do Braňan... Tato krátká povídka s dlouhým názvem je o chlapci, který se z čisté nerozvážnosti vydal na kole do vzdálené vesnice...

Další várkou bude Povídka 6. aneb Pařan domácí (debilis maxima). Toto je zase takový skromný pokus o vědeckou studii nikým neprobádaného druhu, do které jsem se pustil z čirého zoufalství...

Třetí věcí, co jsem ochoten uveřejnit, je Povídka 7. aneb Jak jsem si domluvil schůzku. Pojednává o tom, co krásného jsem zažil v minulosti jednoho krásného dne s jednou ještě krásnější kamarádkou...

Čtvvrtým dílkem, které zatím na těchto stránkách naleznete, je Povídka 17. aneb Jak jsem sobě hledal sport. Název je myslím natolik výstižný, že snad ani nemusím říkat, že to je o tom, jak jsem se poohlížel po nějakém druhu sportovního vyžití...

Páté dílo, u kterého jsem ochoten podstoupit riziko uveřejnění, se jmenuje Povídka 18. aneb Setkání. Tak tahle povídka popisuje jeden imaginární sraz jedné imaginární třídy. Poznámka: Všechna jména a události jsou vymyšlené a jakákoliv podobnost se skutečností je neúmyslná a čistě náhodná...

Šestou povídkou je povídka lehce divná, a to Povídka 23. aneb Preventivní prohlídka. Tak ta je o mojí nadobro poslední návštěvě u zubaře.

Sedmou povídkou je nečekaně Povídka 28. aneb Devět let nepodmíněně, která popisuje prvních devět let mé školní docházky mnohem detailněji, než můj vlastní životopis.

Za osmé bych tu pro Vás měl takový zajímavý kousek, který nepřímo navazuje na Povídku 1., ale tento se nazývá Povídka 16. aneb Chudák opět na kole.

Devátým dílkem je povídka, kterou jsem nazval tuším Povídka 20. aneb Matematická (para)olympiáda.

Jubilejním, desátým, uveřejněným patvarem z mé produkce je Povídka 22. aneb Povídka o ničem. Upozorňuji Vás, že je ještě divnější, než všechny přechozí, takže ACHTUNG!!!!

Další povídkou otevírám druhou kapitolu mého psaní (jestli je lepší nebo horší než ta první, posuďte sami a pošlete mi "feedback!"), kterou dokumentuji v knize "Povídky z třetí nohy"... prvním kouskem z ní je Jak jsem se stal prvňákem aneb Smutný příběh s ještě smutnějším koncem.

A protože se tenhle web už zatraceně rozrůstá, přibyde i dvanáctý výtvor mého (bez)mozku, který jsem si, patrně z nedostatku fantazie, pojmenoval Chudák s bandou ještě větších chudáků ozdravuje sama sebe z popudu jiného, díl druhý... Pokud teď poletujete všude okolo a hledáte díl první, hledáte marně. Ten tu nebude alespoň do té doby, než se mi ho podaří zbavit všech urážejícíh poznámek na jisté nezmiňované učitelky (což je nesplnitelný úkol... povídka ztratí kouzlo). Takže si zkuste počkat...

Další, s čím se demonstruji, bude již třinácté dílo na tomto webu, inovativně nazvaný příběh Jak se chudák naučil nasávat... Název snad mluví za vše...

Prozatim poslední, co Vám tu předvedu, bude zdejší čtrnáctka, Jak chudák slavil Silvestra. Jistě poznáte, že má úzkou souvislost s tou povídkou o odstavec výše...

Jestli Vám ani tenhle nářez nestačí, dobře... Přidám, až Vás to jednou zabije.... A pokud i přesto máte nějaké připomínky, návrhy nebo ke mně cítíte nekonečný obdiv, namejlujte mi to...
P.S.: Beru pouze objektivní kritiku...